Životní cesta

Vloženo na: 25.04.2022

Když projdeš pouští a pak upadneš,

je možné, že vzhůru k nebi pohlédneš.

Tam spatříš zázrak a začneš znovu,

vystoupíš sám na horu, a i z davu.

Pak měsíční záře za noci, ukáže cestu, v pomoci.

Neohlížej se nikdy zpět tou pustinou,

uvidíš samotu, spoušť, krajinu nehostinnou.

Pak klidně lež a počkej na ranní rozsvítání,

poděkuj, 

a a neboj se přijmout vše s nataženou dlaní.

Procitneš-li v úsvitu, pochopíš cenu soucitu.

Máš-li však oči stále pískem zlatavým zaslepené,

nemůžeš dojít cesty přislíbené.

Dojdeš jen k chrámu lůzy, chamtivosti,

a změníš čas pro chvilku marnivosti.

A pak až možná, znovu projdeš pouští a upadneš,

nahoru k nebi znovu pohlédneš

a je jen na Tobě co zříš, z

da radost,

slunce, lásku, a klid v duši pocítíš.

A tam kde tluče srdce, velkou úlevu nad zjevenou pravdou pocítíš.

Publikováno v: Klobouk

Zanechat komentář

Související příspěvky