Tiffany - cínový šperk

Tiffany technika – cesta od prvních pokusů k autorské tvorbě

     Moje zkušenosti nevychází z odborných škol ani z klasického výtvarného vzdělání. Většinu informací jsem získávala metodou pokus–omyl, studiem dostupných materiálů a především vlastní praxí. Jsem typický samouk „ve stylu Ferdy Mravence“ – od všeho trochu, ale vždy s velkou snahou pochopit princip a naučit se věci opravdu do hloubky.

.

Co je Tiffany technika

     Tiffany technika je více než sto let stará výtvarná technika pojmenovaná po svém tvůrci, malíři a designérovi Louis Comfort Tiffany. Původně vznikla pro výrobu vitráží a dekorativních lamp, postupně si však našla cestu také do autorské šperkařské tvorby.

     Princip spočívá ve spojování jednotlivých částí – nejčastěji skla, kamenů nebo kovových prvků – pomocí samolepicí měděné pásky a roztaveného cínu. Každý kus se nejprve pečlivě oblepí měděnou fólií a následně se jednotlivé části pájí dohromady. Výsledkem je originální autorský šperk, kde je každý kus skutečný originál a nikdy nevzniknou dva naprosto totožné výrobky.

Právě tato jedinečnost mě na technice uchvátila od samého začátku.

První zkušenosti a začátky tvorby

     S pájením jsem poprvé experimentovala v roce 2006. Tehdy ještě vůbec nešlo o profesionální tvorbu – spíše o zvědavost, nadšení a obrovské množství pokusů. Trvalo poměrně dlouho, než jsem se odvážila nabídnout své výrobky veřejně například na Fleru. Minimálně půl roku jsem pouze zkoušela, testovala a hledala správné postupy, než jsem to vůbec někomu ukázala. A další rok jsem zkoušela a testovala technické vlastnosti šperků nošením na sobě a svých kamarádek.

   Potřebovala jsem mít jistotu, že šperky nejen dobře vypadají, ale že také něco vydrží. Vždy jsem měla blíž k prevenci než k následnému řešení problémů. Chtěla jsem vědět, že spoj drží pevně, materiály jsou vhodně zvolené a výrobek nebude po čase spíš starostí než radostí.

   Rok 2007 byl ve znamení intenzivního tvoření. Každý volný večer jsem trávila v tehdejší miniaturní dílně o velikosti přibližně dva krát jeden metr. Když malý Vojtík večer usnul, začínal můj vlastní tvůrčí čas. Dnes už se na toto období dívám s úsměvem – byla jsem velmi naivní a udělala jsem mnoho špatných rozhodnutí. Přesto bych většinu z nich zpětně neměnila. Každá chyba mě totiž něco naučila a postupně formovala můj dnešní přístup k tvorbě.

.

Co člověk zjistí až časem

   Pájení jsem si zamilovala téměř okamžitě. Dodnes mě fascinuje možnost vytvořit z jednotlivých částí jeden harmonický celek. Postupem času jsem ale pochopila, že autorská tvorba není jen o nápadu a nadšení. Je za ní velké množství technických znalostí, trpělivosti, materiálů, investic i neustálého učení.

    U navlékání korálků si člověk vystačí s několika korálky, vlascem a základními komponenty. Ketlování už vyžaduje více techniky i materiálu. Jakmile ale člověk začne tvořit autorské cínované šperky, musí se naučit přemýšlet samostatně. Nestačí pouze spojovat hotové komponenty. Skutečný autorský šperk vzniká až ve chvíli, kdy autor dokáže vytvořit vlastní návrh, konstrukci i výslednou podobu šperku.

A právě tam začíná dlouhá cesta zkušeností.

.

Co je potřeba pro začátek

   Základem Tiffany techniky je samolepicí měděná páska nebo velmi tenká měděná fólie, která umožňuje následné pájení. Dále je potřeba materiál k oblepování – například sklo, kameny nebo minerály. Pro začátky jsou nejvhodnější středně velké kameny kolem 2–5 cm. Příliš malé vyžadují velkou zručnost a větší kusy už často potřebují i základy zlatnických technik.

   Nezbytné jsou také dráty a drátky bez povrchového laku, protože na lakovaném povrchu cín nedrží správně. Samotný cín je samostatná kapitola. Pro běžné dekorativní pájení se používá například slitina 60/40, tedy 60 % cínu a 40 % dalších kovů. Pro výrobu šperků je ale vhodnější kvalitnější bezolovnatý cín.

   Já osobně používám slitinu 97/3, tedy 97 % cínu a 3 % stříbra (Ag). Tato varianta mi dlouhodobě vyhovuje svou pevností i vzhledem. Až časem jsem zjistila, že má vyšší bod tání než některé jiné slitiny a že existují i varianty vhodnější pro slabší pájky nebo jemnější práci. Člověk se ale stále učí a právě zkušenosti často přichází až po letech praxe.

   Kromě cínu je důležitá také letovací kapalina, patina pro finální úpravy, antioxidant nebo ochranný lak. A samozřejmě dobrá pájka, trpělivost a ochota přijmout, že první výsledky pravděpodobně nebudou dokonalé.

.

Tvorba jako proces

   Mnoho lidí dnes vidí už jen hotový šperk. Jen málokdo ale tuší, kolik času a práce se za každým kusem skrývá. Od prvního nápadu, výběru kamene a návrhu konstrukce přes samotné pájení až po broušení, čištění a finální úpravy vede dlouhá cesta plná zkoušení a hledání správného řešení.

   A kdo někdy propadl pájení, ten ví, že čas při práci přestává existovat. Člověk se skloní nad pracovní stůl a najednou zjistí, že uplynulo několik hodin. Tvorba dokáže pohltit natolik, že okolní svět na chvíli přestane existovat.

   Možná právě proto má každý ručně vyráběný autorský šperk svou vlastní energii a příběh. Není to jen výrobek. Je v něm kus času, zkušeností, trpělivosti i osobnosti člověka, který ho vytvořil.