První jarní den

Zavírám oponu, zavírám krám,

když já srdce na dlani mám,

tam kde hloupost stále praví svou,

tam zloba zášť - ať se pomelou ....!

U nás tady není možná ráj,

možná, že kusy ledu ještě tají ....

ale lidi co nás vidí, co nás znaj,

ti nás rádi mají i když ty ledy, zatím jen tají ....!

Někdy je cesta vzhůru, vlastně strmý pád,

a tou cestou já dala se a chvilku ještě chci se dát ...

protože dno bývá pevnější, než z ocele plát

a tmu prozáří světlo a já už vidím ho v té tmě se smát !

Už jednou jsem říkala, že jak Fénix z popela já vstanu,

vím bylo to dávno, a světlu a smíchu půjdu vstříc.

A, že na dno se podívám, a pak opět dám svou ránu ....

a jako hvězda vyletím měsíci vstříc.

Ještě ležím zlomená, ale jméno už své znám,

křídla mám já stále složená, ale hledím již ke hvězdám.

Cesta to bude ještě dlouhá, ale není cílem ji teď vzdát,

nakročila jsem, sešla z cesty a teď už se nemohu hnát.

Běžím pomaličku, hrdě vstříc osudu,

stát věčně vedle cesty nebudu,

a ten kdo moje jméno zná tak ví .....

že MAGIC COLOR - už vlastně vše napoví .....

Vaše Charmed

Marča Hašek